Regurgitace: jícnové zvracení
Obsah článku
I když regurgitace na první pohled není k rozeznání od klasického zvracení, je třeba na ni nezapomínat a naučit se ji poznat. V opačném případě se lehce spleteme v určení diagnózy.
Co je regurgitace
Regurgitaci nazýváme také jícnovým zvracením, protože na rozdíl od klasického zvracení je právě charakterizována problémem v jícnu, nikoli v žaludku. I když zvracení připomíná, můžeme si všimnout zásadních rozdílů. Tím hlavním je zapojení břišního lisu při zvracení – zvracející zvíře před samotným zvracením nadavuje, zaujme typický široký postoj a následně začne pumpovat břichem. Naopak při regurgitaci dojde pouze k vypuzení obsahu žaludku/jícnu, bez dávení a typického pumpování břicha.
K regurgitaci dochází často bezprostředně po najezení či napití. Takto vydávený obsah často skýtá nenatrávenou potravu a větší množství bílé pěny. Naopak ke zvracení dochází prakticky kdykoliv a přítomna může být i žluč.
Příčiny
Stejně jako každý jiný symptom může regurgitaci vyvolat celá řada příčin. Obecně si je můžeme rozdělit na potíže v samotném jícnu a celková onemocnění.
Jícen:
Ezofagitis (zánět jícnu, například vlivem dráždění žaludečních šťáv při opakovaném zvracení)
Striktura jícnu – zúženina např.v důsledku předchozího poškození
Útlak jícnu např.v důsledku cévní anomálie (céva u srdce, která obkrouží jícen), masa v hrudní dutině, která vyvíjí tlak na jícen
Divertikl jícnu – fokální rozšíření jícnu, např. v důsledku předchozího poškození
Granulomy, nádorové procesy v jícnu
Megaesophagus – generalizované rozšíření jícnu, často bez detekovatelné příčiny
Rentgen: v jícnu přítomno cizí těleso (vepřová nožka)
Celková onemocnění:
Myasthenia gravis
Hiátová hernie (brániční kýla)
Otrava botulotoxinem, organofosfáty
Polyneuropatie
Polyradiculitis
Neospora
Diagnostika
Při regurgitaci je prvním krokem vyšetření rentgen hrudní dutiny – jícen za normálních okolností na něm vůbec nevidíme. V případě rozšíření se stává viditelným, případně může být použita kontrastní látka. Mezí další doplňující vyšetření patří vyšetření krve, případně endoskopie.
Terapie
Léčba se vždy odvíjí od dané příčiny. Pokud je v jícnu přítomno cizí těleso lze jej pomocí endoskopu vytáhnout a je po problému. Při ezofagitidě postačí léky na snížení kyselosti, např. Famosan. U idiopatického megaesofagu bohužel žádná účinná terapie není.
Nejčastější komplikací opakované regurgitace je aspirace (vdechnutí) tekutiny do plic a následný rozvoj zápalu plic. Ten bohužel bývá i příčinou úmrtí těchto pacientů.
Základním opatřením, které je u zvířat s regurgitací nezbytné, je krmení ve vertikální poloze a ponechání v ní ještě několik minut po krmení. K tomu slouží tzv. baileys chair.
